O dýchání by se dala psát širokosáhlá pojednání i když pravým opakem je, že se právě o tomto tématu v kombinaci s pohybem málokdo vyjadřuje a ještě méně cvičících ho praktikuje. Což je dáno pravděpodobnou nezasvěceností a povrchním (sportovním) pojetí bojových umění a když náhodou někdo, byť v náznacích v tomto tématu začne třeba mezi řádky naznačovat, je v očích většiny cvičenců za levitujícího blázna.
Je známo mnoho meditačních forem, kde se o dýchání dovídáme trochu více zásadnějších informací. Technika v pohybu, kde se klade důraz na břišní dýchaní je snad jen meditační technika velmi volné chůze známá též pod termínem kinhin (záměrně se nezmiňuji o meditaci v sedu před a po každém cvičení, se kterou si někteří “trenéři“ neví rady… o tom příště). Pro lepší pochopení koordinace těla s dechem jsou samozřejmě výhodnější pomalá cvičení, kde si uvědomíme nejen že je technika pohybu korektně prováděna (působí zdravotně nezávadně na pohybový aparát), ale i to, že se bez nezbytné spolupráce s tělem neobejde. V zásadě dobré dýchání dělá dobrou techniku a naopak. Dají se parafrázovat slova významného mistra bojového umění Gichina Funakoshiho “K čemu je vám silná technika, když nemáte filozofii“. (Obsah pohybu)
Dýchání je tak jednoduchá, automatická činnost, že je až kupodivu, proč se o toto blahodárné a člověku přirozené a prospěšné konání spoustu lidí dobrovolně připravuje a nebo dokonce ho tělu odpírá, či ztěžuje v různých formách dobrovolného přímého vpravování toxinů do celého těla našimi plícemi. Prostě stačí vrátit tělu jeho přirozenost o kterou jsme ho v ranném dětství nevědomky připravili a pouze dýchat s plným využitím kapacity našich plic. Samozřejmě, že hodnotného dýchání docílíme kvalitou pozice těla, která nám nebrání jednoduše řečeno v dostatečném naplnění plic kyslíkem a následném úplném vyprázdnění obsahu plic kysličníku uhličitého. Vše se odehrává v souladu s technikou, která nás dovede do konečné z uvolnění do časově krátké úplné tenze svalů celého těla. Poté následuje uvolnění s opětovným volným naplněním plic. Vše probíhá za předpokladu, že se technice oddáme v absolutním psychosomatickém bezemotivním uvolnění. Takto provedená technika nám zaručí svalovou energetickou výdrž a psychickou soustředěnost. O tom, že dýchání je důležité pro koncentraci těla i ducha věděli již staří bojovníci různých kultur. My čerpáme ze zkušeností východních bojových umělců, kteří dýchání hlavně v meditačně filozofických formách nepodceňovali a pro které toto byla nutnost pro přežití.
Soustředit sílu do jednoho bodu je možné pouze pokud jsme schopni si uvědomit fakt, že ji povedeme z jednoho místa, což je oblast pupku, kterou japonští samurajové nazývali malým mozkem, ze kterého vychází filozofie pohybu. Z tohoto místa kopeme, udeřujeme, reaktivně jednáme, myslíme... Dráha nádechu a výdechu je však při aktivně činných technikách rozdílná od relaxačních poloh. Aby technika byla pojata účinně, dynamicky musí být samozřejmě i dýchání vedeno v tomto duchu. V aktivní činnosti je počátek i konec dráhy nádechu i výdechu jednoznačně preferován z praktických i jiných důvodů orálně. (Představme si co by mohl způsobit například takový prudký a rychlý výdech nosem...)
Ještě bych se rád zastavil u faktu, který se týká zdravotního působení bráničního dýchání na naši duši a tělo. Je potřeba se zmínit o oblasti pupku který má blahodárný vliv na vnitřní orgány. V oblasti pod pupkem a za žaludkem se nachází pletenec autonomních nervů, tato oblast se nazývá solar plexus. Tato destinace kontroluje činnost nervů, které pozitivně působí na průchodnost cév a kapilár, ty umožňují vnitřním orgánům účinně odstraňovat z našeho těla odpadové produkty látkové výměny, regeneruje tělo při únavě a přispívá k fyzické a duševní výdrži, odolnosti a pohodě. Bráničním dýchání jednoduše zásobuje čerstvou, okysličenou krví svaly, orgány, stabilizuje postoj v technice a neposlední řadě získává pro bojová umění důležitou bdělost ducha.
Bercha Vladimír
